Zahrál si na mistrovství Evropy v Dánsku, má v kapse vítězství v poháru ČMFS, okusil předkolo poháru UEFA a teď válí za 1. BFK Frýdlant. 33letý defenzivní záložník Zdenek Staněk je jedním ze čtveřice našich fotbalistů s ligovými zkušenostmi. A věřte, že má rozhodně o čem povídat.

Zdenku jsi rodák ze Šumperka, s fotbalem jsi začínal v Sobotíně, pak jsi nastupoval za Zábřeh na Moravě a od starších žáků jsi působil v Baníku Ostrava. Ve tvém fotbalovém životopise určitě každého zaujmou tvé reprezentační straty v mládežnických výběrech. Co považuješ za tvůj největší zážitek z této doby a prozraď, s kým jsi třeba hrával?

Českou republiku jsem reprezentoval v kategoriích U16, U17, U18 a U19 a asi největším zážitkem bylo Mistrovství Evropy hráčů do 17 let v Dánsku. V repre jsem se potkal s celou řadou výborných fotbalistů, třeba s Michalem Papadopulosem, Adamem Varadim nebo Františkem Rajtoralem, který už bohužel není mezi námi.

Když jsi už to téma nakousl, nedá mi se nezeptat. Fotbalovou veřejnost v posledních letech zasáhly úmrtí právě Františka Rajtorala nebo Davida Bystroně, kteří spáchali sebevraždu. Jak se na celou věc díváš ty? Někdo si řekne, že fotbalisté, zvláště ti, kteří se dostanou do zahraničí, berou velké peníze, můžou si dovolit žít na vysoké noze a vlastně nic jim nechybí. Přesto ale pracuje se třeba v týmech dostatečně s hráči i po psychické stránce? Cítí podporu od realizačního týmu?

Já jsem měl možnost nakouknout do profi fotbalu a jsem za to rád. Ale nikdy jsem nehrál v zahraničí, kde jsou mnozí hráči daleko od rodiny. Navíc ten tlak je obrovský. Hraješ ligu mistrů, v reprezentaci, jsi na vrcholu a každý od tebe očekává super výkony, chyby se těžko odpouštějí. Myslím, že se s hráči, co se týká jejich psychiky, málo pracuje. Když jsem se dozvěděl, že si Franta Rajtoral sáhl na život, tak mne to hluboce zasáhlo. Hráli jsme spolu v mládežnických reprezentacích, v Baníku Ostrava, byli jsme velcí kamarádi. Na soustředěních, ať už před zápasem nebo v letním či zimním přípravném období, jsme na hotelu bydleli spolu na jednom pokoji. Byl to výborný kluk, stejně jako David Bystroň, se kterým jsem také v Baníku hrával.

Pojďme raději dále. Jak vzpomínáš na vítězství v poháru ČMFS (nynější MOL CUP) v roce 2005 s Baníkem Ostrava?

To byl jeden z mých největších fotbalových zážitků v životě. Hrálo se v Olomouci, bylo tam více než 11 tisíc diváků včetně skvělých fanoušků Baníku. Vyhráli jsme 2:1 a oslavy byly velkolepé.

Poté následovalo předkolo poháru UEFA (dnešní Evropská liga)…

Přesně tak, narazili jsme na nizozemský SC Heerenveen, za který nastupovalo několik reprezentantů Holandska. Doma jsme vyhráli 2:0, bohužel venku jsme dostali pět gólů a jeli domů. Podle mě jsme hráli dost zatažení a soustředili se na obranu, jenomže jsme hned v první půli dostali dva góly a po změně stran nás už soupeř úplně rozebral.

Co říkáš na současné výkony Baníku Ostrava?

Baník sleduji pořád a fandím mu. Je dobře, že se zvedl a hraje nahoře. Má konsolidovaný kádr, a kdyby to dotáhl až do evropských pohárů, byla by to odměna nejen pro ostravské fanoušky, ale i pro celý region.

Pojďme se posunout do současnosti. Hraješ první sezónu ve Frýdlantu, co rozhodlo o tvém angažmá v 1. Beskydském FK?

Hlavně rozhodl zájem Frýdlantu. S Radimem Wozniakem jsme v Petřkovicích vycítili, že s námi nový trenér moc nepočítá, a proto jsme se rozhodli změnit klub. Mělo o nás zájem několik mančaftů, ale dali jsme přednost 1. BFK, protože jednání ze strany vedení bylo korektní a domluva rychlá. Navíc rozhodla i osobnost trenéra Martina Šrámka, který o nás hodně stál. Jsme rádi, že jsme tady a můžeme Frýdlantu pomoci.

Jak se ti dívá na tabulku divize E? Druhé místo a 15 bodů, to je pěkný pohled, že?

To určitě. Na tabulku se dívá skvěle, ale je třeba si uvědomit, že je hodně našlapaná. Zbytečně jsme ztratili body v Ústí nebo v Havířově. Stále nám dělá problémy i gólová produktivita, přitom šance máme. A naopak zase třeba s Bruntálem jsme na tom po herní stránce nebyli lépe než soupeř, přesto jsme vyhráli. Pořád je ale na čem pracovat.

V neděli nás čeká Slavičín, který byl poslední zástupce naší divize v Mol Cupu, ale se Zlínem prohrál 3:9. Co od soupeře očekáváš?

Mistrovský zápas bude úplně jiný než pohárový. Určitě se na nás Slavičín dobře připraví a doma budou  silní. Ale my uděláme vše pro to, abychom nějaký ten bod urvali.

Co dělá Zdenek Staněk, když zrovna není na hřišti a nehraje fotbal?

No upřímně práce mi zabírá hodně času. Proto se veškerý volný čas, který zbude po práci a po fotbale, snažím věnovat své manželce a našim dvěma dětem.

Co bys na závěr vzkázal našim fanouškům?

Doufám, že nás budou podporovat a fandit nám i nadále a věřím, že společnými silami se dokážeme pohybovat v horních patrech tabulky.

Pohled do historie: Finále poháru ČMFS 31. 5. 2005

1. FC Slovácko – Baník Ostrava 1:2 (0:0)
Branky: 90.+1 Dostálek – 54. Metelka, 88. Papadopulos. Rozhodčí: Šedivý – Filípek, Petřík. ŽK: Zb. Pospěch, Palinek, Procházka – Látal, Magera, Staněk. Diváci: 11.251.
Slovácko: Drobisz – Němčický (46. Procházka), Rajnoch, Pavlík, Palinek – Dostálek, Polách – Ivana (72. Ordoš), Jarolím, Malár (79. Filipský) – Zb. Pospěch. Trenér: Molnár.
Ostrava: Raška – Látal, Besta, Klimpl, Tomašák – Zd. Pospěch, Staněk, Bystroň, Metelka (90. Drozd) – Magera, Slončík (85. Papadopulos). Trenér: Jarabinský.

CzechEnglish