Fotbalové kopačky poprvé obul v pěti letech ve Frýdlantu. Společně se svým bráchou, dvojčetem Honzou, válel za přípravky 1. Beskydského FK, gól za gólem, ceny pro nejlepší hráče turnaje nenechaly na sebe dlouho čekat. Následoval přestup do MFK Frýdek-Místek.  Fotbal Michalovi šel na jedničku, škola taky. Ještě jako žák ZŠ T. G. Masaryka podepsal v 15 letech svou první profesionální smlouvu a zatímco někteří jeho vrstevníci vyráželi na diskotéky, Michal běhal kilometry navíc, aby byl ještě lepší. Ještě v témže  roce nastoupil poprvé za muže a dal svůj první gól. Ano slyšíte dobře – v patnácti letech! O rok později debutoval ve Fortuna národní lize a v šestnácti byl tak jedním z nejmladších hráčů historie, který nastoupil v profesionální soutěži. V červenci letošního roku přestoupil do Slovanu Liberec a titulky hlásaly: “Do Liberce přichází talentovaný reprezentant, který s fotbalem začínal ve Frýdlantu nad Ostravicí”. Ano, to už měl Michal za sebou první starty v mládežnických výběrech České republiky. Střihem se dostáváme do současnosti. Je úterý 20. listopadu 2018 a Michal střílí  svůj první reprezentační gól v zápase s Chorvatskem. Skromný kluk z Frýdlantu, který nedávno oslavil své 18. narozeniny, nadevše miluje svou rodinu a o jeho povaze asi nejlépe vypovídá to, že se hned zajímá o to, jak se má jeho bývalá paní třídní učitelka ze základky. Michal Fukala píše zajímavý životní a fotbalový příběh, dveře do svého života nám pootevřel v rozhovoru pro náš klubový web.

Michale, předně blahopřeji k prvnímu gólu za národní tým v kvalifikaci na EURO 2019 proti Chorvatsku, jaké byly reakce?

První reakce byla ta, že jsem tomu sám nevěřil, že mi to tam padlo. Gratulovali mi jak kluci v kabině, tak samozřejmě i celá moje rodina.

Byl to tvůj 12. start za českou mládežnickou reprezentaci. Jaké jsou to pocity vstřelit první gól v dresu se lvíčkem na prsou?

Je to nádherný pocit dát gól v národním týmu, pro mě osobně to znamená hodně. Jen škoda, že to nebyla vítězná branka.

Remíza 2:2 znamená, že český tým postupuje do jarní elitní fáze z prvního místa díky zisku sedmi bodů. Jak náročná cesta Vás ještě čeká, abyste si příští rok zahráli na ME v Arménii. Věříš v postup?

Ano postupujeme z prvního místa, ale právě remíza s Chorvatskem znamená, že jsme v druhem koši, takže cesta nás čeká ještě hodně složitá. Já věřím, že ze skupiny určitě postoupíme a pojedeme na EURO.

V reprezentačním výběru U19 jsou hráči jak z domácích soutěží, tak i z těch zahraničních. Například Matěj Kovář je brankářem Manchesteru United, Tomáš Ostrák hraje za 1. FC Köln a David Heidenreich za italské Bergamo. Jsi zastáncem cesty prosadit se nejdříve doma a pak zamířit do zahraničí nebo odejít do ciziny již v mládežnickém věku? Mimochodem sám jsi byl na testech i stážích v zahraničí, že? 

Tohle je podle mě dost individuální, každému může vyhovovat jiná cesta, ale myslím si, že když má hráč na to, aby v zahraničí hrál, tak by měl jít.

Na klucích v repre, kteří již hrají v zahraničí, je vidět, že jsou zvyklí na rychlejší hru, větší tempo a na hřišti to jde poznat. Sami si to vychvalují,  že šli do zahraničí. Osobně jsem byl na stáži v  bundesligovém týmu RB Lipsko a byla to pro mne velká zkušenost. Viděl jsem, že je hodně na čem pracovat, abych se mohl s nimi porovnávat.

 V současné době jsi hráčem FC Slovan Liberec. Vzpomeneš si ještě na své první fotbalové krůčky ve Frýdlantu? V kolika letech jsi s fotbalem začínal a jak ses nakonec dostal až do Liberce? Přetahovaly se o Tebe i další ligové kluby?

Na své první fotbalové krůčky si určitě vzpomínám. Frýdlant bude pro mě vždy srdeční záležitost a místo, kde začala moje fotbalová kariéra. S fotbalem jsem začínal v 5 letech pravé ve Frýdlantě. Do Liberce jsem se dostal z Frýdku Místku, kde po neúspěšně sezóně v druhé lize o mě projevil zájem právě Liberec. Měl jsem i nabídky z jiných klubů, ale  Liberec byl pro mě v tu chvíli rozumné a to nejlepší řešení. Rozhodně toho nelituji,  že jsem přestoupil právě pod Ještěd.

Celou svou dosavadní kariéru jsi hrál se svým bratrem dvojčetem Honzou. Ale vaše společné cesty se rozdělily v letošním roce, ty jsi zamířil do Liberce, Honza do Slavie Praha. Asi bys nejraději byl, kdybyste hráli pořád spolu, že? Mimochodem jak často se s bráchou vídáš a jak hodnotíš jeho výkony ve Slavii?

Vždy jsem chtěl hrát s bráškou v jednom týmu, ale dalo se čekat,  že se naše cesty jednou rozdělí. Taky se tak stalo. Raději bych hrál s ním než proti němu. Přece jen se ho nebrání zrovna lehce.

V kontaktu jsme každý den, voláme si, ale vídáme se tak 2x až 3x do měsíce, záleží jak nám vyjde čas. Máme každý jinak tréninky a zápasy, tak to není nejjednodušší se domluvit. Jeho výkony hodnotím určitě kladně, do týmu podle mě zapadl perfektně.

Sleduješ i výkony fotbalistů 1. BFK Frýdlant? Co říkáš na podzimní 4. místo v divizi se ztrátou pouhých dvou bodů na vedoucí tým?

Zápasy Frýdlantu sleduji, můj taťka se chodí dívat na každé utkání,  tak si vždycky potom voláme a probíráme to. Měl jsem to štěstí si s kluky i zatrénovat a není to pro mě žádné překvapeni, že hrají tak vysoko v tabulce. Určitě tam patří. Tým má velkou kvalitu a zkušené hráče i s ligovou minulostí.

Třeba se dočkáme jednou i Moravskoslezské ligy, důležité je, že na fotbal ve Frýdlantě chodí hodně lidí a to je dobře.

Možná tento rozhovor budou číst malí fotbalisté, kteří jsou teprve na startu své fotbalové dráhy. Co je pro malého kluka na začátku nejdůležitější? Talent, dřina, rodinné zázemí? Když jsme u toho rodinného zázemí, každý kdo zná tvé rodiče (maminka pracuje jako zdravotní sestra na chirurgii ve Frýdlantu, taťka podniká) mi potvrdí, že Vaši rodiče pro váš fotbalový rozvoj asi udělali hodně.

Ano talent je důležitý, ale já si myslím, že nejdůležitější je tvrdá práce a věřit si v tom, co dělám. Prostě si jít za svým a nevzdávat se.  Rodinné zázemí je taky hodně důležité. Já mam to štěstí, že mám nejlepší rodiče, kteří za mnou stáli a stojí každý den, podporují mne a snaží se být na každém zápase. Bez nich bych určitě nebyl tam,  kde jsem.  Tímto jim za vše ještě jednou moc děkuji.

Můžeš popsat jak vypadá běžný den profesionálního sportovce. Jak se dá skloubit studium s fotbalovou kariérou?

Já studuji dálkově školu v Ostravě. Takže v Liberci mam více času přes den.

Většinou mam ráno trénink, po tréninku jdu do posilovny a potom si zajdu někde na oběd, odpoledne si pustím nějaký film nebo jdu do města a taky se snažím něco naučit, ať toho pak nemám najednou moc.

Michale, prozradíš nám na závěr, jaké jsou tvé fotbalové sny a přání?

Můj sen je hrát v zahraničí první ligu, ale to je ještě dlouhá cesta. Momentálně bych se chtěl prosadit u nás v první lize, pak až budu uvažovat a přemýšlet o zahraničí. A přání? Ať se s bráchou potkám v áčku v národním mužstvu.

Michal Fukala  je jeden z těch, který pouze nesní o svém životě, ale žije si svůj vlastní sen. Je za tím tvrdá práce, odříkání, výhry i prohry, ale především touha jít si za svým. Držme Michalovi palce a přejme mu, ať se mu i nadále jeho sny plní. Tenhle kluk z Beskyd má našlápnuto zatraceně dobře.

Michal Fukala v reprezentaci U19
Michal Fukala v zápase s Makedonií
Rodina Fukalova pohromadě
Michal v dresu FC Slovan Liberec
Brácha Honza po přestupu do Slavie Praha
CzechEnglish