S fotbalem začínal ve Frýdlantu, střílel gól za gólem a jeho talentu si brzy všimli v Baníku Ostrava, kde už to válel coby starší žák. Reprezentace, federální dorostenecký titul a to už si na něj brousila zuby Slavia Praha. A co bylo dál? Nejen o tom je dnešní rozhovor s trenérem našeho dorosteneckého týmu Romanem Hajdou.

Romane, díky, že jsi přijal pozvání k rozhovoru. Pojďme rovnou ke tvému zajímavému fotbalovému životopisu. Jak se vyvíjela tvá kariéra poté, co ses ocitl v Baníku Ostrava?

V Baníku jsem byl od starších žáků až do vojenské služby v Hranicích. Prošel jsem prakticky všemi výběry od starších žáků, přes dorost až po juniorku. Měl jsem to štěstí být součástí silného ročníku, takže vedle mě v kabině seděli třeba Jankulovski, Sionko, Ruman a další borci.

A to jsi jim navíc ještě dělal kapitána, že?

Ano, to je pravda. Ale kapitánskou pásku jsem nenosil celou dobu jen já. Ale určitou dobu to tak bylo.

A pak přišla reprezentace…

Přesně tak. Byl jsem ve výběrech od U15 až po U18. Na toto období vzpomínám moc rád. Podíval jsem se do Francie, Itálie, Ruska, prostě je na co vzpomínat. Ale nejenom na mezistátní zápasy, ale i na mládežnické turnaje s Baníkem Ostrava.

Vybaví se ti některé turnaje nebo zápasy, na které se prostě nezapomíná?

Určitě to byly turnaje v Itálii a Francii. Vzpomínám si na výhru 2:0 nad mužstvem Olympique Lyon a nad AC Milán, který jsme porazili na penalty. Ale asi nejvýše si cením zisku posledního federálního titulu v dorostenecké lize s Baníkem Ostrava.

Povídej…

Tehdy se hrála tzv. moravská a česká skupina. My jako vítězové moravské části jsme se ve finále utkali s Českými Budějovicemi, vyhráli jsme a postoupili do finále, kde jsme se střetli s vítězem slovenské dorostenecké ligy, což byla Nitra. U soupeře jsme pohráli těsně 0:1, doma naopak vyhráli 1:0. Poté přišly na řadu penalty a v nich jsme měli více štěstí. Takže jsem rád, že jsme získali poslední federální titul, než se federální soutěže definitivně rozdělily na českou a slovenskou část.

Mnoho frýdlantských fanoušků si také pamatuje, jak o tebe usilovala Slavia Praha, je to tak?

Ano je, i když v té době to šlo mimo mne. V 16 letech o mně projevila zájem Slavia Praha, konkrétně majitel klubu pan Korbel. Bohužel to nakonec nedopadlo, protože oba kluby se nedokázaly domluvit na finančních podmínkách.  Dalo by se říct, že já vlastně dodnes nevím, jak přesně jednání probíhala a o jakou částku šlo. Asi ani nemá cenu se k tomu vracet.

Vojnu jsi odkroutil v divizních Hranicích na Moravě, kde tehdy směřovala většina fotbalistů Baníku Ostrava. Po vojně ses do Ostravy vrátil, ale pak tvé kroky směřovaly jinam.

V té době byla opravdu v Baníku velké konkurence, a tak nám nabídli možnost jít hostovat do některého z okolních klubů. Já si vybral Slezan Frýdek-Místek, kde se tehdy hrálo o postup do MSFL. Po roce došlo ke sloučení obou frýdecko-místeckých klubů, a tak jsem se ocitl ve Válcovnách plechu.

A pak ses vrátil do Frýdlantu.  Zatímco někteří tví bývalí spoluhráči se pomalu zabydlovali v prvoligových kádrech, ty jsi běhal na trávníku v 1. A třídě. Když se podíváš zpět, je něco co bys třeba z dnešního pohledu udělal jinak?

Dnes se na to dívá člověk trochu jinak, než když jsem měl něco přes dvacet let. Já říkám, že občas u každého přijde nějaké období „temna“ a to postihlo i mne. Navíc, jsem velmi brzy měl rodinu a řešil jsem, jestli mne fotbal bude živit nebo ne. Takže jsem se vrátil do Frýdlantu, kde jsem si ještě pár let zahrál, ale těsně před postupem do krajského přeboru jsem začal mít problém s kolenem, takže jsem skončil.

S tím koncem, to tak žhavé přece nebylo, vždyť ještě loni jsi za B tým v okresním přeboru nastoupil ve třech zápasech.

Jo, tři zápasy a tři góly. Je třeba těm mladým ukázat, jak se střílejí branky (smích).  Já jsem vlastně začínal v útoku, v Baníku jsem pokračoval v záloze až na místo stopera a teď jsem zase skončil v útoku. Takže už mi chybí jen navléct rukavice a postavit se do brány (smích).

 Nesmíme zapomenout, že o co méně tě diváci mohli vidět na trávníku, o to více ses začal objevovat na střídačce v roli trenéra.

To je taky pravda. Začínal jsem u starší přípravky a po dvou letech jsem přešel k dorostu.

A tam s kolegou Lukášem Vašutem pracujete s mladými nadějnými fotbalisty, kteří po podzimu dokonce vedou krajskou soutěž s 34 body. Jaké jsou ambice? Jdete na postup?

Nebudeme se za nic schovávat. Ano chceme postoupit. Po rozpravě s kluky i po schůzce s vedením klubu jsme to vyhodnotili tak, že krajský přebor dorostu by Frýdlantu slušel. Samozřejmě nás ale čeká ještě dlouhá cesta.

Koho považuješ za největšího konkurenta v boji o postup?

Myslím si, že se budeme prát o vítězství v krajské soutěži s Příborem, Kopřivnicí, Bohumínem a Fryčovicemi. Ale žádný zápas nebude jednoduchý.

Pokud bychom postoupili, což Vám určitě všichni přejeme, dáme dohromady dva dorostenecké týmy?

Je pravda, že budeme muset mít mladší i starší dorost. Něco proto už teď děláme, díváme se i po okolních klubech, navíc vím, že někteří kluci by se zřejmě vrátili i z Frýdku-Místku. Končí nám také několik žáků.

David Hajdušek, Matěj Milar a Martin Indra jsou věkem ještě dorostenci, ale trenér Martin Šrámek je už zařadil do kádru divizního A mužstva. Je to dobře?

Je to jednoznačně pozitivní věc. V mužích získávají zkušenosti s mužským fotbalem, navíc ve Frýdlantu mají možnost trénovat vedle zkušených hráčů, mnohdy s ligovou historií a od nich se můžou učit, a tak se posouvají výkonnostně nahoru. Když pak přijdou na trénink nebo na zápas za dorost, jde to poznat. Každý dorostenec by měl mít přece za cíl prosadit se v mužském fotbale.

 Chtěl bys na závěr rozhovoru vzkázat něco fanouškům?

Hlavně bych jim chtěl poděkovat za podporu v podzimní části soutěže. Budeme jejich podporu potřebovat i na jaře, poslední kroky bývají nejtěžší. Samozřejmě poděkování patří i rodičům, sponzorům, panu Vojkovskému a vedení klubu za zajištění materiálového vybavení a soustředění.

CzechEnglish