Už se to blíží. Uběhne to jako voda a magický rok 2021 zaklepe na dveře. Ve Frýdlantu se bude slavit 100 let kopané v našem městě a 90 let od založení fotbalového klubu. A u všeho podstatného v dějinách našeho klubu byli nadšenci, fanoušci, kteří za frýdlantský fotbal dýchali v dobách dobrých i zlých. Když se v roce 1921 rozhodla hrstka nadšenců položit základy kopané v našem městě, sešli se průkopníci tohoto sportu na louce za dnešním hřbitovem. Dokonce zakládají i oddíl pod názvem SK Frýdlant a koncem dvacátých let vzniká celá řada amatérských klubů, které byly často pojmenovány podle místních lokalit, jako například Kamenec, Nová Dědina, Paseky, Kopec I, Argentina atd. Tady se sváděly boje o mistra Frýdlantu, tady se scházeli diváci a podporovali svůj mančaft.

V roce 1931 byl už oficiálně založen fotbalový klub – Sportovní sdružení Frýdlant a nastává skutečný rozmach fotbalu v našem městě. Byli to dobrovolníci – příznivci fotbalu, kteří postavili první hřiště, byli to oni, kteří klub podporovali i za války. Stůj co stůj chtěli udržet fotbal v našem městě, a tak podporovali místní hráče, dodávali jim chleba, mouku a máslo.

Válka skončila a lidé se vrátili k normálnímu životu. Začínají se stavět kabiny pro hráče, rozhodčí a hospodáře. Dobrovolníci obětují svůj volný čas a makají na hřišti, lidé fotbalem žijí. Návštěvy stoupají. V sedmdesátých letech ohromují celý kraj návštěvy okolo 1.000 diváků na zápas, na derby se Slezanem Frýdek-Místek přijde 1.500 platících diváků.

Z nedávné historie si mnozí z nás pamatujeme legendární výjezdy v sezóně 2004/2005, kdy jsme se sice plácali v 1. A třídě, ale na každý venkovní zápas jezdilo i sto frýdlantských fanoušků. Nádherné oslavy postupu, kdy se na stadionu sešlo téměř tisíc fanoušků a “pařba” až do rána. I po následném postupu do krajského přeboru se nám všem vryl do paměti legendární výjezd do Opavy, která zahučela z 1. ligy až do krajského přeboru. Tři napěchované autobusy fanoušků, bubny, vlajky, neúnavné povzbuzování, choreo, na které Opaváci hleděli jak spadlí z višně. Léta v krajském přeboru přinesla i derby se sousedními zbojníky z Janovic. Pamatujete? 940 diváků, atmosféra jako hrom, Frýdlant vede rychle 2:0, hosté v 80. minutě srovnávají a pak to přijde. Tři minuty před koncem Frýdlant dává soupeři rozhodující úder, stadion málem padá…

Střihem se dostáváme téměř do současnosti. Loňské srpnové derby v Mol Cupu s MFK Frýdek-Místek, na stadion si najde cestu 1.120 diváků, atmosféra i choreo, vše na jedničku. Frýdlant vypadává až na penalty, nevadí, domácí příznivci vyprovázejí své oblíbence mohutným potleskem. “Proto ten fotbal hrajeme, pro tyhle lidi”, zní unisono z frýdlantské kabiny.

Všichni to víme. Fotbal ve Frýdlantu je nejnavštěvovanější pravidelnou sportovně-společenskou akcí v našem městě. Když si v pondělí otevřeme noviny a mrkneme se na návštěvnost nejen v naší soutěži, ale klidně i o patro či dvě výše, těch 400 diváků by se mnohdy neztratilo ani ve 2. lize. Fanoušci, frýdlantský kotel, žije s klubem. Kde jinde v naší soutěži uslyšíte povzbuzování, bubny, uvidíte choreo, vlajky, šály, mikiny, trika s logem klubu a kde jinde zorganizuje fan club fotbalový ples či si vezme na svá bedra občerstvení na fotbale? Nevynechají jediný výjezd, ať je to za humny, nebo štreka jako hrom. Jsou vždy s námi a jsou energií našeho klubu. Respekt! Smutný je pohled na některé poloprázdné stadiony, kam zamíříme. Poslední výjezd podzimu na 1. HFK Olomouc. Na nádherném stadionu se těch sedm desítek diváků ztrácí, kromě těch třiceti z Frýdlantu. Jsou vidět i slyšet. “My Vám tak závidíme”, říká jeden z domácích hráčů směrem k našim borcům.

Když se zeptáte našich skalních fandů na jejich největší zážitky s frýdlantským fotbalem, vsaďte se, že Vám odpoví Mistrovství Evropy neprofesionálních týmů v Rakousku (2012) a Francii (2016). Zvláště Rakousko bylo nezapomenutelné. Jak řekli trefně někteří fandové:  “To co jsme tady zažili za čtyři dny, neprožijeme u nás ani za čtyři měsíce”. Ještě teď mnohým běhá mráz po zádech, když si vzpomenou na finálový zápas se Španělskem. Na stadionu se tlačí 2.000 diváků, hraje česká hymna a naši fandové pak svým povzbuzováním strhnou téměř celý stadion. Do Frýdlantu přijíždějí unavení fotbalisté se stříbrnými plackami na krku a tady je vítá 150 fandů bouřlivým potleskem a skandováním “Vícemistři!”.

O čtyři roky později se vyráží do Francie. Počasí nepřeje, hřiště dostává zabrat, fotbalisté se brodí v bahně, ale přesto se všichni fandové baví. Utvoří se výborná parta padesáti lidí, kteří fandí, drží se za ramena a křičí: “Kdo neskáče, není Čech”.  Je jedno co děláte, kým jste, jak staří či mladí jste, tady jste fanoušci 1. BFK Frýdlant.

Vraťme se zpátky domů. Vysoká návštěvnost je dobrým signálem pro město i sponzory. O fotbale se lidé baví v práci, v hospodě u piva, téměř každý fanoušek se stává trenérem a rozebírá, kdo hrál skvěle, kdo naprd a koho už by příště nepostavil. A pak přijde neděle, kterou už mají desítky let ve svém kalendáři místní fandové poznačenou jako den, kdy se ve Frýdlantu chodí na fotbal. Vyrazí na zápas a na těch 90 minut zapomenou třeba na své starosti a trápení a jdou si to užít. Potkají přátele, pobaví se, zakřičí si gól, zanadávají na rozhodčí a pak si sednou na pivo, aby to vše spláchli a probrali ten “kulatý nesmysl”, za kterým se na hřišti žene 22 hráčů.

Fotbal bez diváků by byl jako polévka bez soli. Dá se to sníst, ale skoro nikomu to nechutná. Dokud chodí lidi na fotbal, ten žije, a tak si přejme, abychom za necelé dva roky těch 100 let fotbalu oslavili všichni společně na našem stadionu. Fotbal je přece krásný (nejen) sport!

CzechEnglish