Obránce David Marek se vrátil do základní sestavy A týmu. Z té vypadl vinou zranění, které si přivodil v domácím střetnutí s Novým Jičínem. Teď už to vypadá, že je dvaadvacetiletý zadák v pořádku.

Davide, o víkendu jste na domácím hřišti přivítali lídra soutěže z Bohumína. Prozraď našim fanouškům, jak probíhaly vlastně přípravy na tohoto soupeře?

Tušili jsme asi, co budou u nás hrát. Od trenéra jsme dostali spoustu informací, musím říct, že je měl velmi dobře načtené. Měli jsme se zaměřit hlavně na jejich stěžejní hráče uprostřed zálohy.

Jak hodně byl pro hráče nepříjemný vítr, který v první půli pomáhal nám, po změně stran hrál po větru zase náš soupeř…

Bylo to šílené. V tom prvním poločase se to jakž takž ještě dalo. Vítr hrál s námi, ale v tom druhém bylo vidět, že jsme se za půlku moc nedostali.

Zápas nakonec rozhodly dvě standardní situace, se kterými si Bohdan Velička poradil s bravurou…

Určitě jsme s výhrou všichni spokojeni, jelikož jsme to po té porážce v Opavě moc potřebovali. Těší mě také, že to po delší době konečně padalo i Bohdymu. V úvodu sezony se trochu trápil, snad to teď protrhnul (smích).

Dalším důležitým psychickým povzbuzením bude jistě uhraná nula vzadu?

Každá nula uhraná vzadu se samozřejmě počítá. Já jsem teď dva zápasy kvůli zranění nemohl hrát, přál jsem si, aby když nastoupím, tak aby nám to vzadu šlapalo. Každopádně ten výsledek je zásluhou úplně celého týmu.

Vzpomněli jsme před chvílí tvého velkého kamaráda Bohdana Veličku. S ním jsem už dělal rozhovor před pár týdny a bavili jsme se spolu o frýdlantských žáčcích, které společně tady trénujete. Vašim svěřencům se momentálně daří, když po čtyřech odehraných zápasech jste bez ztráty kytičky. Co ti vůbec přináší práce s mládeží?

Já tuhle práci mám moc rád. Baví mě pracovat s mladými. Trenérskou licenci už mám dá se říct delší dobu, ale nikoho jsem předtím ještě netrénoval. Až vlastně ve Frýdlantu se mě ta příležitost naskytla a já jsem za tuhle šanci moc rád. Trenéřina vlastně pomáhá i mému oboru, kdy by ze mě měl být, když to dobře dopadne, učitel. Věřím, že mi tato zkušenost pak pomůže.

Bohdan v našem rozhovoru zmínil, že tě moc obdivuje, jelikož dojíždíš za tréninky až z Ostravy…

Jsme společně domluveni a snažíme se tak nějak skloubit nejen tréninky žáků, ale i ty áčkové. Ať tu z Ostravy nejezdím každý den. Na druhou stranu, kdybych trenéřinu nechtěl dělat, tak bych asi nedojížděl.

Máš vůbec nějaké trenérské ambice?

Když tak nad tím přemýšlím, tak bych si chtěl určitě v nějaké dohledné době dodělat béčkovou licenci a kdo ví co pak nastane. Fotbal chci hrát co to jen půjde a co bude dál, tak to bude jen bonus.

Jaká je vůbec spolupráce s Bohdanem Veličkou? Čítám, že se o fotbale musíte bavit od rána do večera…

Jo, to máš pravdu. Pořád se bavíme jen o fotbale, furt dokola (smích). Když už nekecáme na našem tréninku s áčkem, tak pořád řešíme, co s klukama, jaký trénink jim uděláme, jak budeme hrát. Je to, jak říkám, pořád dokola.

Stalo se vám už, že byla mezi vámi dvěma nějaká fotbalová rozepře?

Tak ona se vždy nějaká ta rozepře najde, ale my jsme si vždy vše vyříkali. Myslím si, že jsme oba rozumní, navíc máme na trénování stejný pohled.

S vašimi svěřenci se vám prozatím daří, ze čtyř odehraných zápasů máte plný počet bodů. S tím jste samozřejmě určitě spokojeni?

V té soutěži to máte těžké. Jakmile vám ze sestavy vypadnou dva šikovní kluci, tak ta konkurence u nás není až tak velká. Podle mě mají všechny týmy v krajské soutěži svou kvalitu, nejde vůbec o to, že jsme zatím ještě neprohráli. Kluci hrají zkrátka teď dobře a určitě budeme jen rádi, když v tom budou nadále pokračovat.

CzechEnglish